ROSTLINY SLOUŽÍCÍ K OČAROVÁNÍ
Čarodějnice oceňovaly na opiovém máku jeho schopnost tlumit vášně. Jeho omamné šťávy uvrhly zamilovaného muže do hlubokého spánku skýtajícího zapomnění.
Barvínek byl někdy nazýván čarodějnickou fialkou. Usušený a rozemlený se žížalami yl údajně podáván v masitých jídlech, aby vzbudil vášeň mezi mužem a ženou.
O jedovaté čemeřici černé se věřilo, že pomáhá při mnoha mocných zaříkáních. Jedno z nich prý mohlo vyvolat neviditelnost
čarodějnice rozsypala kusy rostlin kolem sebe a zmizela ...
Haluzí severoamerického keře vilínu, zvaného lidově ,,čarodějnická líska" prý čarodějnice používaly jako proutků k nalezení pokladů. Lidový název rostliny vznikl právě na základě této pověry.
Tolik proslavená mandragora byla nejcennější složkou čarodějnických lékopisů a objevovala se v mnoha zaříkáních sexuální povahy. Její zelené bobule, nazývané také jablka lásky, se používaly ke kouzlům zvyšujícím vášeň nebo pomáhajícím ženám otěhotnět. Její zkroucený kořen připomýnající mužíčka se objevoval v lektvarech pro obnovení mužnosti.
Jinou přísadou do elixírů lásky byla endivie neboli štěrbák. Její afrodisiakální význam se odvozoval z druidského mýtu, v němž dívka odmítla nabídky boha slunce. Rozhněvané božstvo ji změnilo v endivii, aby ji donutilo vzhlížet k němu každý den.
O blínu černém , Bratrancii rulíku zlomocnéh, se říkalo, že on je tímpověstným činidlem, jímž čarodějka Kirké proměnila Odysseovy druhy ve vepře. O této rostlině se rovněž věřilo, že zintenzívňuje jasnozřivost čarodějnic a umožňuje jim zaklínat duchy.
Růže, která byla dlouho považována za symbol ženské tvořivé síly. byla rovněž ve službách čarodějnic, které používaly výtažek z její krásy do lektvaru určeného k připoutání váhavého nebo kolísajícího nápadníka.