close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Wicca

27. března 2008 v 10:02 |  čarodějnictví + magie
Wicca (z angl.wtchcraft, tj.čarodějnictví - pozn.překl.) je prostě jen jiný název pro čarodějnictví a používá se ho často jen proto, aby se mluvčí vyhnul záporným konotacím původního termínu. Wicca se zpravidla odvozuje od saského kořene ve významu ohýbat, někdy od slova označujícího vtip jako poznání či pochopení, a někdy, i když s menším oprávněním, od výrazu pro moudrý (vzpomeňte, že ve Francii je porodní bába dodnes známa jako sage-femme).
Termín čarodějnictví pokrývá širokou sškálu věcí. Jedna novinová zpráva z roku 1995 hlásila, že v Transvaalu v Jižní Africe bylo nedávno upáleno přes sto žen, často s pneumatikou politou benzínem kolem krku; sousedé je obvinili, že jsou čarodějnice. Bylo navrženo, aby se slovo čarodějnice ve známém starozákonním přikázání "čarodějnici nenecháš naživu" překládalo raději jako travička studní, což by v případě kočovníků žijících na poušti dávalo lepší smysl.
Dnešní čarodějnice jen zřídka odpovídají populární představě bezzubé staré babizny bydlící v chatrči. Žijí na venkově i ve městech ve všech západních zemích. Většinou jsou velmi vzdělané a mnohé z nich jsou intelektuálky. Bývají staré i mladé a mohou to být právě tak muži jako ženy. Těm mužům se říká čarodějové; termíny jako kouzelník patří jen do fantastických románů.
Jednu věc je tu třeba znovu zdůraznit: čarodějnictví nemá nic společného se satanismem; čarodějnice neuctívají satana. Během výzkumu pro tento článek mi čarodějnice (stejně jako jiní novopohané) znovu a znovu říkaly, že tohle je to nejběžnější nepochopení, se kterým se musí potýkat. Středověké čarodějnictví se všemi svými démonickými příkrasami nebylo ani tak realitou, jako výtvorem dvou dominikánů, kteří sepsali kolem roku 1468 Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Kniha, která se stala učebnicí inkvizice, je plna zpráv, jak succubi a incubi předávají mezi muži a ženami semeno. Klade také hlavní břímě čarodějnictví na ženy: "Jsou důvěřivější..., od přírody více ovlivnitelné..., mají kluzký jazyk..., jsou slabé.., protože jsou chabé mysli i těla, nepřekvapuje, že více podléhají kouzlům čarodějnictví..."
Moderní čarodějnice s tím asi nebudou souhlasit.
Autoři knihy, oba muži a oba vysoce vzdělaní dominikáni, vyjádřili strach z žen, který byl v oné době dost běžný, zejména mezi vzdělanými příslušníky náboženských řádů. Věřilo se, že ženy mají schopnost zbavit muže mužnosti, a to nejen obrazně, ale i fyzicky; kniha obsahuje mnoho zpráv o mužích, kteří tvrdili, že jim čarodějnice ukradla penis. Toto je rané vylíčení mnohonásobného bobbittismu:
"A co si pak pomyslet o oněch čarodějnicích, které někdy shromažďují tímto způsobem mužské údy ve velkých počtech, až dvacet či třicet, a ukládají je do ptačích hnízd nebo zavírají do krabice, kde se pohybují jako živé údy a požírají oves a pšenici, jak viděli mnozí a jak je všeobecně hlášeno? Je třeba říci, že je to dílo ďábla a iluze, neboť smysly těch, kdo toto vidí, jsou oblouzeny řečeným způsobem. Neboť jistý muž nám řekl, že když byl připraven o svůj úd, přišel za známou čarodějkou a požádal ji, aby mu jej obnovila. Řekla postiženému muži, aby si vylezl na strom a vzal si, který se mu líbí, z hnízda, v němž bylo vícero údů. A když se pokusil vzít se jeden veliký, čarodějnice pravila: Ten si vzít nesmíš. A dodala, že patřil jednomu faráři."
Vážným důvodem toho, že jsme uvedli tuto rozkošnou pasáž, je, že se dnes mnoho mužů domnívá, že je zbavuje mužnosti nejen feminismus se svým výtvorem Nového muže, ale také Wicca, a většina širšího novopohanského světa si teď dává záležet na tom, aby si muži uvědomili, že toto náboženství je i pro ně. Lidé zvenčí si třeba povšimnou jen Bohyně na rozdíl od mužského judeo-křesťanského Boha, ale mnoho novopohanů uctívá jak Bohyni, tak Boha.
Abychom ocitovali Shan, Kmenovou matku či Kněžku Domu Bohyně: "Co to tedy znamená pro muže? Znamená to třetí cestu, ani tyrana, ani muže pod pantoflem, ale mocnou, divokou, milující, sexuální a podpůrnou cestu s dostatečným prostorem pro pohyby a nejistotu. To je do značné míry hlavní ostří dnešního čarodějnictví."
Vtraťme se však ještě ke středověkému pronásledování čarodějnic. Existuje zajímavý argument, že by inkvizice nemohla mít tolik úspěchů při identifikování čarodějnic, kdyby ostatní lidé nebyli tak ochotni udávat své sousedy; a že důvod, proč se obecné veřejné mínění obrátilo proti dříve váženým porodním babám a bylinářkám, mohl mít něco společného s Černou smrtí, která se v letech 1347-50 přehnala Evropou a vyhubila asi třetinu obyvatelstva. Když lidé požádali místní bylinkářku o čaj proti Černé smrti a dostali třeba odvar z březové kůry (předchůdce aspirinu), nemohlo to proti moru účinkovat. A když požádáte o pomoc a váš milovaný zemře, snadno ztratíte důvěru k osobě, na kterou jste se obrátili, nebo dokonce přisoudíte vinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama